Okruh šestého ročníku zavedl účastníky nejprve do čelkovických serpetin, kde se museli jízdou pravidelnosti popasovat s druhým měřeným úsekem (ten první absolvovali hned na startu). Po projetí cílem tohoto testu u lesní restaurace Pintovka je mapa vrátila směrem do centra města, a to až na historické Žižkovo náměstí, kde na ně čekali pořadatelé jednak s razítkem do jízdního výkazu z první ze tří průjezdních kontrol, ale také současně se soutěžní otázkou. Další kontrolní stanoviště bylo nachystáno na Tržním náměstí, z něhož posádky sjely úzkou a místy i strmou cestou na hráz rybníka Jordán. Po ní pokračovala jízda směrem na táborskou lokalitu s názvem Náchod spojená s přejezdem lanového mostu nad Jordánem a opětovný návrat do centra města kolem vlakového nádraží až na náměstí T. G. Masaryka s poslední průjezdní kontrolou. Závěrečná část přivedla soutěžící po necelých dvaceti kilometrech zpět do místa startu. Ručičky na hodinách v tu chvíli ukazovaly kolem půl osmé. Tím však program ještě nekončil. Bylo třeba spočítat nasbírané trestné body a vyhlásit výsledky.
Pro potřeby Jihočeského poháru historických vozidel bylo konečné pořadí stanoveno podle dvou vypsaných kategorií A1 a M1 (takto rozdělené kompletní výsledky najdete v tabulce na závěrečné dvoustraně této reportáže). V samotném hodnocení Večerní jízdy Táborem se však vozidla nedělila do kategorií a pořadí se stanovilo pro automobily i motocykly dohromady jako absolutní pořadí. Z něj vyplynulo pódiové umístění trojice nejlepších. Nejnižší počet trestných bodů a tedy celkové vítězství si odnesl Petr Hanzal z VCC Třeboň s automobilem Tatra 57A (1937), následovaný Jiřím Krupičkou s motocyklem BMW R 35 (1938) a dalším automobilistou Miroslavem Zárubou s Peugeotem 201 (1929).