Přesun táborského veteránského víkendu z říjnového termínu na poslední srpnový víkend měl přinést úlevu od studeného a mnohdy deštivého podzimního počasí, které v posledních letech ovládalo začátek měsíce října, kdy se tradičně po více jak dvě desetiletí konalo setkání historických vozidel Veteráni Čelkovice a k němuž se před sedmi lety připojila další veteránská akce s názvem Večerní jízda Táborem. Realita se představám pořadatelů i posádek, které k takové změně po zkušenostech z uplynulých ročníků vyzývaly, přiblížila jen z pouhé poloviny. Zatímco sobotní program, jemuž věnujeme následující samostatný článek, se odehrál za příjemného pozdně letního slunečného počasí s teplotami atakujícími 25 °C, deštivý pátek nekompromisně připomínal minulé ročníky.
Přes všechny nesnáze s intenzivním deštěm si páteční večerní jízda uchovala svůj charakter a rostoucím počtem přihlášených posádek předválečných vozidel naznačila, že si ve veteránském kalendáři již našla své pevné místo. Pořadatelé z táborské průmyslovky a ze sdružení Asfaltado připravili opět trasu v délce necelých 20 kilometrů, kterou proložili dvěma testy pravidelnosti a několika průjezdními kontrolami, z nichž dvě byly tajné. Oproti předchozím létům se změnila především podoba testů, která vyžadovala více řidičského umění a také soustředění při snaze přiblížit se ideálnímu času, vyplývajícímu z předepsané průměrné rychlosti. Návrat do prostor společnosti API ve Slapech u Tábora, kde vznikají velice zdařilé přestavby osobních automobilů pro potřeby tělesně handicapovaných osob, se nakonec ukázal jako šťastné řešení. Nejenže zde proběhl druhý test pravidelnosti, ale současně zde byla naplánována kratší přestávka spojená se prohlídkou výrobních prostor a drobným občerstvením, které přišlo vhod zejména účastníkům na motocyklech. Ti mohli pod střechou alespoň na chvíli zapomenout na náročnou jízdu v dešti. Tma přerušovaná umělým osvětlení a vodou zalité brýle jim viditelnost rozhodně nevylepšily. O mokrém oblečení z rubu i líce nemluvě.
Při veškeré té nepřízni však nepadlo jediné negativní slovo, kterým by litovali, že do soutěže nastoupili. Sami se navzájem hecovali a zdůrazňovali, že když se do soutěže přihlásili, tak to teď přeci nevzdají. Toto odhodlání se projevilo i během nového prvku programu. Tím byla zastávka na Žižkově náměstí v historickém centru Tábora, kde bylo naplánováno další z krátkých zastavení spojené s představením zúčastněných historických strojů. Samozřejmě stále za vydatného deště. Propojení staré automobilové a motocyklové techniky s nezaměnitelnou atmosférou středověkých budov, navíc za umělého osvětlení, sehrálo svou roli a přilákalo skupinky návštěvníků k prohlídce vystavených strojů. Slova obdivu vyjádřili i večerní hosté z přilehlých hospůdek, kteří sledovali dění na náměstí z předzahrádek, pro tentokrát ukrytých v podloubích historických domů.
Ve chvíli, kdy zvony na kostelní věži odbily devátou hodinu večerní a účastnící trávili na trase již hodinu a půl, byla zahájena závěrečná etapa. Ta spočívala v přejezdu úzkými uličkami z centra starého města zpět do místa startu u táborské průmyslovky, v jejíž jídelně proběhlo slavnostní vyhlášení výsledků. Z 38 přihlášených posádek byly vyhodnoceny tři absolutně nejlepší, tedy ty, které nasbíraly nejméně trestných bodů. Jejich pořadí bylo neuvěřitelně vyrovnané, neboť po vyhodnocení všech úkolů dosáhly rovného počtu bodů, a to s přesností na tisícinu. O místu na stupních vítězů tak musel rozhodnout až přepočet podle data výroby daného vozidla, tedy podle pravidla čím starší, tím lepší umístění.
Poděkování patří všem zúčastněným jak na straně soutěžících, tak na straně organizátorů. Z celkem 38 zaregistrovaných posádek jich k Večerní jízdě dorazilo 35. V cíli pak bylo klasifikováno 31 z nich. O vyrovnanosti svědčí minimální bodové rozestupy. První desítka se vešla do 2,5 rozdílových bodů, které po přepočtu odpovídaly 2,5 sekundám. Tak těsné to letos bylo. Kompletní pořadí najdete v připojené příloze.
(gau)
(foto Jindra Lasík / Autokaleidoskop)